Kubák / tkalcovna Strmilov<!--:en-->Muzeum tkalcovství Strmilov<!--:de-->Muzeum tkalcovství Strmilov
Kubák / tkalcovna Strmilov
UMĚLEC / tkaní – bytový textil s přidanou designovou hodnotou výhradně
z přírodních materiálů
Kunžatecká 25, Strmilov
Telefon: 739 028 942
E - mail: filip@tkalcovna.cz
Ateliér otevřen: 10.10. 2015 – od 13:00 do 16:00
Ateliér otevřen: 11.10. 2015 – od 13:00 do 16:00
Vzhledem ke klimatickým podmínkám i k relativně neúrodné půdě byli obyvatelé Strmilovska od dob kolonizace nuceni zabývat se ve značné míře živočišnou výrobou, ve které hrál nemalou roli chov ovcí. Z rostlinné výroby byly pěstovány ty zemědělské plodiny, které dobře snášely zdejší drsné podmínky. Mezi takovéto typicky podhorské plodiny patří len. Chov ovcí a pěstování lnu vytvořily základní předpoklady pro uplatnění tkalcovství a soukenictví. Chov ovcí byl navíc podporován i vrchností z Jindřichova Hradce, pod jejíž panství Strmilov do roku 1691 příslušel, a která takto zajišťovala zdroj surovin domácím, především jindřichohradeckým soukeníkům. K roku 1468 máme první písemné zprávy, které potvrzují existenci tkalcovského cechu v Jindřichově Hradci. Až do 17. století byli členy tohoto cechu i strmilovští tkalci. Berní rula k roku 1654 uvádí ve Strmilově 9 tkalců a 3 soukeníky, k roku 1757 již 33 tkalců a 1 soukeníka. Budování stálé mohutné a jednotně ustrojené armády v 18. století významně pomohlo i tkalcům. Vojenským erárem byla v Jindřichově Hradci roku 1767 založena tkalcovská škola.
budova muzea tkalcovstvíStrmilovské tkalcovské výrobky byly pro svoji vysokou kvalitu vyváženy prostřednictvím vídeňských firem do ciziny. Velký zájem o ně byl v balkánských zemích, Turecku a na Krétě.
K prvním známým velkým faktorům ve Strmilově patřili p. Lesovský, Filip Kubele a Jan Kondrys. Jejich jména připomínají již jen názvy domů Kubelák, Kondrysák. Jedinou tkalcovnu, v níž se pracuje dodnes, založil r. 1870 František Kubák.
Samostatným tkalcem byl Vojtěch Fridrich. Své výrobky nosil zpočátku jen v nůši na výroční trhy v okolí. Jeho syn zřídil v 80. letech 19. století tkalcovnu na Braně čp. 12. V roce 1920 ji předal zeti Josefu Vonkovi, který roku 1923 zavedl elektrický pohon, výrobu rozšířil a po 2. světové válce přestěhoval do nově postavené budovy čp. 410 (nyní Kovopor).
O životě tkalců vypraví v knize Snílci z Vysočiny strmilovský rodák Fráňa Richter.
Ruční tkalcovská výroba byla zastavena počátkem třicátých let v důsledku hospodářské krize. Do února 1948 přetrvaly pouze tři tkalcovské podniky - Adolfa Češky, Ferdinanda Kubáka a Josefa Vonky.
V druhé polovině 20. století se o rozvoj tkalcovské firmy zasloužil především Ferdinand Kubák, který pod podnikem Ústřední lidové umělecké výroby Praha (zřizovatelem bylo Ministerstvo kultury - prodejny Krásná Jizba) zde udržoval jako mistr ÚLUV tkalcovskou tradici až po navrácení dílny v restituci.
Ferdinand Kubák, který také připravil expozici muzea tkalcovství, předal v r. 1992 vedení rodinné tkalcovny svým dětem - Zdeňku Kubákovi a Janě Bradové.
Prohlídku muzea můžete spojit s exkurzí
v rodinné tkalcovně, kde se vyrábí bytový textil ze 100% ovčí vlny a bavlny s tradičními
i moderními vzory.
/zdroj:web.strmilovsko.cz/Vzhledem ke klimatickým podmínkám i k relativně neúrodné půdě byli obyvatelé Strmilovska od dob kolonizace nuceni zabývat se ve značné míře živočišnou výrobou, ve které hrál nemalou roli chov ovcí. Z rostlinné výroby byly pěstovány ty zemědělské plodiny, které dobře snášely zdejší drsné podmínky. Mezi takovéto typicky podhorské plodiny patří len. Chov ovcí a pěstování lnu vytvořily základní předpoklady pro uplatnění tkalcovství a soukenictví. Chov ovcí byl navíc podporován i vrchností z Jindřichova Hradce, pod jejíž panství Strmilov do roku 1691 příslušel, a která takto zajišťovala zdroj surovin domácím, především jindřichohradeckým soukeníkům. K roku 1468 máme první písemné zprávy, které potvrzují existenci tkalcovského cechu v Jindřichově Hradci. Až do 17. století byli členy tohoto cechu i strmilovští tkalci. Berní rula k roku 1654 uvádí ve Strmilově 9 tkalců a 3 soukeníky, k roku 1757 již 33 tkalců a 1 soukeníka. Budování stálé mohutné a jednotně ustrojené armády v 18. století významně pomohlo i tkalcům. Vojenským erárem byla v Jindřichově Hradci roku 1767 založena tkalcovská škola.
budova muzea tkalcovstvíStrmilovské tkalcovské výrobky byly pro svoji vysokou kvalitu vyváženy prostřednictvím vídeňských firem do ciziny. Velký zájem o ně byl v balkánských zemích, Turecku a na Krétě.
K prvním známým velkým faktorům ve Strmilově patřili p. Lesovský, Filip Kubele a Jan Kondrys. Jejich jména připomínají již jen názvy domů Kubelák, Kondrysák. Jedinou tkalcovnu, v níž se pracuje dodnes, založil r. 1870 František Kubák.
Samostatným tkalcem byl Vojtěch Fridrich. Své výrobky nosil zpočátku jen v nůši na výroční trhy v okolí. Jeho syn zřídil v 80. letech 19. století tkalcovnu na Braně čp. 12. V roce 1920 ji předal zeti Josefu Vonkovi, který roku 1923 zavedl elektrický pohon, výrobu rozšířil a po 2. světové válce přestěhoval do nově postavené budovy čp. 410 (nyní Kovopor).
O životě tkalců vypraví v knize Snílci z Vysočiny strmilovský rodák Fráňa Richter.
Ruční tkalcovská výroba byla zastavena počátkem třicátých let v důsledku hospodářské krize. Do února 1948 přetrvaly pouze tři tkalcovské podniky - Adolfa Češky, Ferdinanda Kubáka a Josefa Vonky.
V druhé polovině 20. století se o rozvoj tkalcovské firmy zasloužil především Ferdinand Kubák, který pod podnikem Ústřední lidové umělecké výroby Praha (zřizovatelem bylo Ministerstvo kultury - prodejny Krásná Jizba) zde udržoval jako mistr ÚLUV tkalcovskou tradici až po navrácení dílny v restituci.
Ferdinand Kubák, který také připravil expozici muzea tkalcovství, předal v r. 1992 vedení rodinné tkalcovny svým dětem - Zdeňku Kubákovi a Janě Bradové.
Prohlídku muzea můžete spojit s exkurzí
v rodinné tkalcovně, kde se vyrábí bytový textil ze 100% ovčí vlny a bavlny s tradičními
i moderními vzory.
/zdroj:web.strmilovsko.cz/Vzhledem ke klimatickým podmínkám i k relativně neúrodné půdě byli obyvatelé Strmilovska od dob kolonizace nuceni zabývat se ve značné míře živočišnou výrobou, ve které hrál nemalou roli chov ovcí. Z rostlinné výroby byly pěstovány ty zemědělské plodiny, které dobře snášely zdejší drsné podmínky. Mezi takovéto typicky podhorské plodiny patří len. Chov ovcí a pěstování lnu vytvořily základní předpoklady pro uplatnění tkalcovství a soukenictví. Chov ovcí byl navíc podporován i vrchností z Jindřichova Hradce, pod jejíž panství Strmilov do roku 1691 příslušel, a která takto zajišťovala zdroj surovin domácím, především jindřichohradeckým soukeníkům. K roku 1468 máme první písemné zprávy, které potvrzují existenci tkalcovského cechu v Jindřichově Hradci. Až do 17. století byli členy tohoto cechu i strmilovští tkalci. Berní rula k roku 1654 uvádí ve Strmilově 9 tkalců a 3 soukeníky, k roku 1757 již 33 tkalců a 1 soukeníka. Budování stálé mohutné a jednotně ustrojené armády v 18. století významně pomohlo i tkalcům. Vojenským erárem byla v Jindřichově Hradci roku 1767 založena tkalcovská škola.
budova muzea tkalcovstvíStrmilovské tkalcovské výrobky byly pro svoji vysokou kvalitu vyváženy prostřednictvím vídeňských firem do ciziny. Velký zájem o ně byl v balkánských zemích, Turecku a na Krétě.
K prvním známým velkým faktorům ve Strmilově patřili p. Lesovský, Filip Kubele a Jan Kondrys. Jejich jména připomínají již jen názvy domů Kubelák, Kondrysák. Jedinou tkalcovnu, v níž se pracuje dodnes, založil r. 1870 František Kubák.
Samostatným tkalcem byl Vojtěch Fridrich. Své výrobky nosil zpočátku jen v nůši na výroční trhy v okolí. Jeho syn zřídil v 80. letech 19. století tkalcovnu na Braně čp. 12. V roce 1920 ji předal zeti Josefu Vonkovi, který roku 1923 zavedl elektrický pohon, výrobu rozšířil a po 2. světové válce přestěhoval do nově postavené budovy čp. 410 (nyní Kovopor).
O životě tkalců vypraví v knize Snílci z Vysočiny strmilovský rodák Fráňa Richter.
Ruční tkalcovská výroba byla zastavena počátkem třicátých let v důsledku hospodářské krize. Do února 1948 přetrvaly pouze tři tkalcovské podniky - Adolfa Češky, Ferdinanda Kubáka a Josefa Vonky.
V druhé polovině 20. století se o rozvoj tkalcovské firmy zasloužil především Ferdinand Kubák, který pod podnikem Ústřední lidové umělecké výroby Praha (zřizovatelem bylo Ministerstvo kultury - prodejny Krásná Jizba) zde udržoval jako mistr ÚLUV tkalcovskou tradici až po navrácení dílny v restituci.
Ferdinand Kubák, který také připravil expozici muzea tkalcovství, předal v r. 1992 vedení rodinné tkalcovny svým dětem - Zdeňku Kubákovi a Janě Bradové.
Prohlídku muzea můžete spojit s exkurzí
v rodinné tkalcovně, kde se vyrábí bytový textil ze 100% ovčí vlny a bavlny s tradičními
i moderními vzory.
/zdroj:web.strmilovsko.cz/
UMĚLEC / tkaní – bytový textil s přidanou designovou hodnotou výhradně
z přírodních materiálů
Kunžatecká 25, Strmilov
Telefon: 739 028 942
E - mail: filip@tkalcovna.cz
Ateliér otevřen: 10.10. 2015 – od 13:00 do 16:00
Ateliér otevřen: 11.10. 2015 – od 13:00 do 16:00
Vzhledem ke klimatickým podmínkám i k relativně neúrodné půdě byli obyvatelé Strmilovska od dob kolonizace nuceni zabývat se ve značné míře živočišnou výrobou, ve které hrál nemalou roli chov ovcí. Z rostlinné výroby byly pěstovány ty zemědělské plodiny, které dobře snášely zdejší drsné podmínky. Mezi takovéto typicky podhorské plodiny patří len. Chov ovcí a pěstování lnu vytvořily základní předpoklady pro uplatnění tkalcovství a soukenictví. Chov ovcí byl navíc podporován i vrchností z Jindřichova Hradce, pod jejíž panství Strmilov do roku 1691 příslušel, a která takto zajišťovala zdroj surovin domácím, především jindřichohradeckým soukeníkům. K roku 1468 máme první písemné zprávy, které potvrzují existenci tkalcovského cechu v Jindřichově Hradci. Až do 17. století byli členy tohoto cechu i strmilovští tkalci. Berní rula k roku 1654 uvádí ve Strmilově 9 tkalců a 3 soukeníky, k roku 1757 již 33 tkalců a 1 soukeníka. Budování stálé mohutné a jednotně ustrojené armády v 18. století významně pomohlo i tkalcům. Vojenským erárem byla v Jindřichově Hradci roku 1767 založena tkalcovská škola.
budova muzea tkalcovstvíStrmilovské tkalcovské výrobky byly pro svoji vysokou kvalitu vyváženy prostřednictvím vídeňských firem do ciziny. Velký zájem o ně byl v balkánských zemích, Turecku a na Krétě.
K prvním známým velkým faktorům ve Strmilově patřili p. Lesovský, Filip Kubele a Jan Kondrys. Jejich jména připomínají již jen názvy domů Kubelák, Kondrysák. Jedinou tkalcovnu, v níž se pracuje dodnes, založil r. 1870 František Kubák.
Samostatným tkalcem byl Vojtěch Fridrich. Své výrobky nosil zpočátku jen v nůši na výroční trhy v okolí. Jeho syn zřídil v 80. letech 19. století tkalcovnu na Braně čp. 12. V roce 1920 ji předal zeti Josefu Vonkovi, který roku 1923 zavedl elektrický pohon, výrobu rozšířil a po 2. světové válce přestěhoval do nově postavené budovy čp. 410 (nyní Kovopor).
O životě tkalců vypraví v knize Snílci z Vysočiny strmilovský rodák Fráňa Richter.
Ruční tkalcovská výroba byla zastavena počátkem třicátých let v důsledku hospodářské krize. Do února 1948 přetrvaly pouze tři tkalcovské podniky - Adolfa Češky, Ferdinanda Kubáka a Josefa Vonky.
V druhé polovině 20. století se o rozvoj tkalcovské firmy zasloužil především Ferdinand Kubák, který pod podnikem Ústřední lidové umělecké výroby Praha (zřizovatelem bylo Ministerstvo kultury - prodejny Krásná Jizba) zde udržoval jako mistr ÚLUV tkalcovskou tradici až po navrácení dílny v restituci.
Ferdinand Kubák, který také připravil expozici muzea tkalcovství, předal v r. 1992 vedení rodinné tkalcovny svým dětem - Zdeňku Kubákovi a Janě Bradové.
Prohlídku muzea můžete spojit s exkurzí
v rodinné tkalcovně, kde se vyrábí bytový textil ze 100% ovčí vlny a bavlny s tradičními
i moderními vzory.
/zdroj:web.strmilovsko.cz/Vzhledem ke klimatickým podmínkám i k relativně neúrodné půdě byli obyvatelé Strmilovska od dob kolonizace nuceni zabývat se ve značné míře živočišnou výrobou, ve které hrál nemalou roli chov ovcí. Z rostlinné výroby byly pěstovány ty zemědělské plodiny, které dobře snášely zdejší drsné podmínky. Mezi takovéto typicky podhorské plodiny patří len. Chov ovcí a pěstování lnu vytvořily základní předpoklady pro uplatnění tkalcovství a soukenictví. Chov ovcí byl navíc podporován i vrchností z Jindřichova Hradce, pod jejíž panství Strmilov do roku 1691 příslušel, a která takto zajišťovala zdroj surovin domácím, především jindřichohradeckým soukeníkům. K roku 1468 máme první písemné zprávy, které potvrzují existenci tkalcovského cechu v Jindřichově Hradci. Až do 17. století byli členy tohoto cechu i strmilovští tkalci. Berní rula k roku 1654 uvádí ve Strmilově 9 tkalců a 3 soukeníky, k roku 1757 již 33 tkalců a 1 soukeníka. Budování stálé mohutné a jednotně ustrojené armády v 18. století významně pomohlo i tkalcům. Vojenským erárem byla v Jindřichově Hradci roku 1767 založena tkalcovská škola.
budova muzea tkalcovstvíStrmilovské tkalcovské výrobky byly pro svoji vysokou kvalitu vyváženy prostřednictvím vídeňských firem do ciziny. Velký zájem o ně byl v balkánských zemích, Turecku a na Krétě.
K prvním známým velkým faktorům ve Strmilově patřili p. Lesovský, Filip Kubele a Jan Kondrys. Jejich jména připomínají již jen názvy domů Kubelák, Kondrysák. Jedinou tkalcovnu, v níž se pracuje dodnes, založil r. 1870 František Kubák.
Samostatným tkalcem byl Vojtěch Fridrich. Své výrobky nosil zpočátku jen v nůši na výroční trhy v okolí. Jeho syn zřídil v 80. letech 19. století tkalcovnu na Braně čp. 12. V roce 1920 ji předal zeti Josefu Vonkovi, který roku 1923 zavedl elektrický pohon, výrobu rozšířil a po 2. světové válce přestěhoval do nově postavené budovy čp. 410 (nyní Kovopor).
O životě tkalců vypraví v knize Snílci z Vysočiny strmilovský rodák Fráňa Richter.
Ruční tkalcovská výroba byla zastavena počátkem třicátých let v důsledku hospodářské krize. Do února 1948 přetrvaly pouze tři tkalcovské podniky - Adolfa Češky, Ferdinanda Kubáka a Josefa Vonky.
V druhé polovině 20. století se o rozvoj tkalcovské firmy zasloužil především Ferdinand Kubák, který pod podnikem Ústřední lidové umělecké výroby Praha (zřizovatelem bylo Ministerstvo kultury - prodejny Krásná Jizba) zde udržoval jako mistr ÚLUV tkalcovskou tradici až po navrácení dílny v restituci.
Ferdinand Kubák, který také připravil expozici muzea tkalcovství, předal v r. 1992 vedení rodinné tkalcovny svým dětem - Zdeňku Kubákovi a Janě Bradové.
Prohlídku muzea můžete spojit s exkurzí
v rodinné tkalcovně, kde se vyrábí bytový textil ze 100% ovčí vlny a bavlny s tradičními
i moderními vzory.
/zdroj:web.strmilovsko.cz/Vzhledem ke klimatickým podmínkám i k relativně neúrodné půdě byli obyvatelé Strmilovska od dob kolonizace nuceni zabývat se ve značné míře živočišnou výrobou, ve které hrál nemalou roli chov ovcí. Z rostlinné výroby byly pěstovány ty zemědělské plodiny, které dobře snášely zdejší drsné podmínky. Mezi takovéto typicky podhorské plodiny patří len. Chov ovcí a pěstování lnu vytvořily základní předpoklady pro uplatnění tkalcovství a soukenictví. Chov ovcí byl navíc podporován i vrchností z Jindřichova Hradce, pod jejíž panství Strmilov do roku 1691 příslušel, a která takto zajišťovala zdroj surovin domácím, především jindřichohradeckým soukeníkům. K roku 1468 máme první písemné zprávy, které potvrzují existenci tkalcovského cechu v Jindřichově Hradci. Až do 17. století byli členy tohoto cechu i strmilovští tkalci. Berní rula k roku 1654 uvádí ve Strmilově 9 tkalců a 3 soukeníky, k roku 1757 již 33 tkalců a 1 soukeníka. Budování stálé mohutné a jednotně ustrojené armády v 18. století významně pomohlo i tkalcům. Vojenským erárem byla v Jindřichově Hradci roku 1767 založena tkalcovská škola.
budova muzea tkalcovstvíStrmilovské tkalcovské výrobky byly pro svoji vysokou kvalitu vyváženy prostřednictvím vídeňských firem do ciziny. Velký zájem o ně byl v balkánských zemích, Turecku a na Krétě.
K prvním známým velkým faktorům ve Strmilově patřili p. Lesovský, Filip Kubele a Jan Kondrys. Jejich jména připomínají již jen názvy domů Kubelák, Kondrysák. Jedinou tkalcovnu, v níž se pracuje dodnes, založil r. 1870 František Kubák.
Samostatným tkalcem byl Vojtěch Fridrich. Své výrobky nosil zpočátku jen v nůši na výroční trhy v okolí. Jeho syn zřídil v 80. letech 19. století tkalcovnu na Braně čp. 12. V roce 1920 ji předal zeti Josefu Vonkovi, který roku 1923 zavedl elektrický pohon, výrobu rozšířil a po 2. světové válce přestěhoval do nově postavené budovy čp. 410 (nyní Kovopor).
O životě tkalců vypraví v knize Snílci z Vysočiny strmilovský rodák Fráňa Richter.
Ruční tkalcovská výroba byla zastavena počátkem třicátých let v důsledku hospodářské krize. Do února 1948 přetrvaly pouze tři tkalcovské podniky - Adolfa Češky, Ferdinanda Kubáka a Josefa Vonky.
V druhé polovině 20. století se o rozvoj tkalcovské firmy zasloužil především Ferdinand Kubák, který pod podnikem Ústřední lidové umělecké výroby Praha (zřizovatelem bylo Ministerstvo kultury - prodejny Krásná Jizba) zde udržoval jako mistr ÚLUV tkalcovskou tradici až po navrácení dílny v restituci.
Ferdinand Kubák, který také připravil expozici muzea tkalcovství, předal v r. 1992 vedení rodinné tkalcovny svým dětem - Zdeňku Kubákovi a Janě Bradové.
Prohlídku muzea můžete spojit s exkurzí
v rodinné tkalcovně, kde se vyrábí bytový textil ze 100% ovčí vlny a bavlny s tradičními
i moderními vzory.
/zdroj:web.strmilovsko.cz/
Strmilov
Životopis
Fotografie
Informace o subjektu
Kontaktní informace
| Telefon: | Zdeněk Kubák |
| Telefon: | +420 384 392 288 |
| Mobil: | +420 603 231 106, +420 736 774 796 |
| E-mail: | info@tkalcovna.cz |
Adresa
Kunžatecká 42Strmilov 378 53
Okres: Jindřichův Hradec