Ludmila Dominová
Výšivka z rybích šupin je bezesporu velmi zajímavou regionální lidovou technologií. Svůj původ má zřejmě
na Třeboňsku, odkud se v druhé pol. 19. století rozšířila i dále do jižních Čech. Své uplatnění našla především při výzdobě lidových krojů, kde s ní vyšívaly zástěry a šněrovačky. Ve fondu Národního zemědělského muzea je doposud jeden takový komplet dochovaný. Výšivka dokonce přečkala i zánik lidových krojů a v závěru 19. století se
s úspěchem uplatnila též na výzdobě ženského oděvu inspirovaného městskou módou. S rybími šupinami se setkáváme na dámských zástěrách, sukních a živůtcích, které nosily manželky vlastníků rybníků či správců hospodářských dvorů. Dekor z rybích šupin se používal též na různých módních doplňcích, jako jsou límce, kabelky, polštářky nebo střevíčky.
Do pánské módy pronikl snad pouze v rybářských motivech na kabelách. V období mezi světovými válkami se výrazně prosadilo používání vzorů.
na Třeboňsku, odkud se v druhé pol. 19. století rozšířila i dále do jižních Čech. Své uplatnění našla především při výzdobě lidových krojů, kde s ní vyšívaly zástěry a šněrovačky. Ve fondu Národního zemědělského muzea je doposud jeden takový komplet dochovaný. Výšivka dokonce přečkala i zánik lidových krojů a v závěru 19. století se
s úspěchem uplatnila též na výzdobě ženského oděvu inspirovaného městskou módou. S rybími šupinami se setkáváme na dámských zástěrách, sukních a živůtcích, které nosily manželky vlastníků rybníků či správců hospodářských dvorů. Dekor z rybích šupin se používal též na různých módních doplňcích, jako jsou límce, kabelky, polštářky nebo střevíčky.
Do pánské módy pronikl snad pouze v rybářských motivech na kabelách. V období mezi světovými válkami se výrazně prosadilo používání vzorů.
Hluboká nad Vltavou
Životopis
Ludmila Dominová se narodila 2. května 1948 ve Zlivi u Hluboké nad Vltavou. Ručním pracím se věnovala od mládí a postupně zvládala celou řadu textilních technik, jako je síťování, krosienka, frivolitky, háčkování, pletení, šitá krajka, paličkovaná krajka a výšivka. Díky spolupráci s Národopisným sdružením při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích se začala zajímat též o výrobu a rekonstrukci krojových oděvních součástek. V této souvislosti si musela osvojit celou řadu již zaniklých textilních technologií mezi nimi i způsob výšivky rybí šupinou, která se
uplatňuje na různých oděvních součástkách a doplňcích.
Usilovným pátráním v literatuře i zpovídáním pamětníků se jí podařilo nejenom celou technologii zdokumentovat a rekonstruovat, ale též shromáždit řadu dokladů, včetně unikátního vzorníku tvarů rybích šupin a způsobů jejich aplikace. K zhotovení výšivky se používají především kapří šupiny, které jsou přirozeně rovné. Šupiny z okouna a candáta, jež jsou přirozeně vypouklé, se používají méně, většinou pouze tam, kde je třeba zdůraznit plasticitu výšivky. Samotnému vyšívání předchází příprava šupin, která vyžaduje několikeré máčení a umývání ve vodě, po té opět znovu v mýdlovém roztoku. Každou šupinu je třeba pečlivě očistit kartáčkem, aby zůstala čirá a průsvitná. Následuje škrobení bramborovým škrobem, po němž se musíšupiny rozložit na suché plátno, aby se navzájem neslepily. Po důkladném vyschnutí se rozloží na čistý kus plátna, druhým se překryjí a vyžehlí se do roviny. Z takto připraveného materiálu se vystřihují různé tvary, jako jsou srdíčka, kolečka, oválky,
lístky, kvítky, dubové listy, slzičky atd. Na látku, kterou je většinou kontrastní tmavý nebo černý samet, se šupiny našívají malými průhlednými korálky. Šupina se z dolní strany propíchne ostrou jehlou, současně se nabere korálek a jehla se stejným otvorem vrátí do látky. Šupina se většinou přišívá hned několika korálky, které ji zajistí proti pohybu a otáčení. Výšivkou z rybích šupin je možné zdůraznit průběh švů a zakončení ženských živůtků nebo se z nich mohou vytvářet složitější květinové kompozice a vzory. Záleží pak na zkušenosti vyšívačky, zdali si vzor předem rozkreslí křídou nebo pracuje podle fantazie. V současnosti našla tato tradiční výšivka opět své uplatnění, a to jako ozdoba originálních kabelek nebo látkových peněženek. Používá se též na vyšívání různých obrázků. Naprostou novinkou pak jsou textilní velikonoční vajíčka, zdobená rybími šupinami. Svoje zkušenosti si Ludmila Dominová nenechává pro sebe, ale pravidelně s nimi seznamuje zájemce o staré technologie. Její žačkou je též Jiřina Zikmundová, která se věnuje výrobě lidových krojů z jihočeských Blat, na nichž tuto výšivku s úspěchem uplatňuje.
uplatňuje na různých oděvních součástkách a doplňcích.
Usilovným pátráním v literatuře i zpovídáním pamětníků se jí podařilo nejenom celou technologii zdokumentovat a rekonstruovat, ale též shromáždit řadu dokladů, včetně unikátního vzorníku tvarů rybích šupin a způsobů jejich aplikace. K zhotovení výšivky se používají především kapří šupiny, které jsou přirozeně rovné. Šupiny z okouna a candáta, jež jsou přirozeně vypouklé, se používají méně, většinou pouze tam, kde je třeba zdůraznit plasticitu výšivky. Samotnému vyšívání předchází příprava šupin, která vyžaduje několikeré máčení a umývání ve vodě, po té opět znovu v mýdlovém roztoku. Každou šupinu je třeba pečlivě očistit kartáčkem, aby zůstala čirá a průsvitná. Následuje škrobení bramborovým škrobem, po němž se musíšupiny rozložit na suché plátno, aby se navzájem neslepily. Po důkladném vyschnutí se rozloží na čistý kus plátna, druhým se překryjí a vyžehlí se do roviny. Z takto připraveného materiálu se vystřihují různé tvary, jako jsou srdíčka, kolečka, oválky,
lístky, kvítky, dubové listy, slzičky atd. Na látku, kterou je většinou kontrastní tmavý nebo černý samet, se šupiny našívají malými průhlednými korálky. Šupina se z dolní strany propíchne ostrou jehlou, současně se nabere korálek a jehla se stejným otvorem vrátí do látky. Šupina se většinou přišívá hned několika korálky, které ji zajistí proti pohybu a otáčení. Výšivkou z rybích šupin je možné zdůraznit průběh švů a zakončení ženských živůtků nebo se z nich mohou vytvářet složitější květinové kompozice a vzory. Záleží pak na zkušenosti vyšívačky, zdali si vzor předem rozkreslí křídou nebo pracuje podle fantazie. V současnosti našla tato tradiční výšivka opět své uplatnění, a to jako ozdoba originálních kabelek nebo látkových peněženek. Používá se též na vyšívání různých obrázků. Naprostou novinkou pak jsou textilní velikonoční vajíčka, zdobená rybími šupinami. Svoje zkušenosti si Ludmila Dominová nenechává pro sebe, ale pravidelně s nimi seznamuje zájemce o staré technologie. Její žačkou je též Jiřina Zikmundová, která se věnuje výrobě lidových krojů z jihočeských Blat, na nichž tuto výšivku s úspěchem uplatňuje.
Fotografie
Informace o subjektu
Kontaktní informace
| Telefon: | Ludmila Dominová |
| Telefon: | +420 387 965 650 |
| Mobil: | +420 606 359 071 |
| E-mail: | frantisekdomin@seznam.cz |
| Poznámka: | krajkářka |
Adresa
Nová 741Hluboká nad Vltavou 373 41
Okres: České Budějovice